Bude to už 600 let, co na Madeiru narazili při objevování portugalští mořeplavci.
Souostroví Madeira, které tvoří i obydlený ostrov Porto Santo a dva neobydlené Selvagens (Divoký) a Desertas (Poušnatý), leží asi na úrovni Maroka. K africkému pobřeží je to zhruba 500 km, k evropskému jednou tolik.
(zdroj: Milena Sobiecka, unsplash.com)
Bude to zanedlouho šest století, co na Madeiru narazili při svých plavbách portugalští mořeplavci. Hledali Nový svět a jedno zajímavé místo našli takříkajíc za rohem. A tak souostroví historicky připadlo Portugalsku a jeho provincií zůstalo dodnes.
Věčně zelený
Nejobydlenější je ostrov Madeira, kde se nachází také hlavní město Funchal (vyslov Funšal). Je to takříkajíc trpaslík – má délku jen 57 km a šířku 22 km.
Kdekoli se vyberete, jste tam nejpozději do hodinky – dvou. Jelikož leží mezi Evropou a tropy, má subtropické klima. Své ale hraje také teplý golfský proud, který omývá břehy souostroví. Má zásluhu na příjemném počasí v každém ročním období a vytváří přímo ideální podmínky pro růst vegetace od výmyslu světa.
První, čeho si všimnete z ptačí perspektivy při přistání letadla v hlavním městě jsou špičaté hory, porostlé sytou zelení, hluboká údolí a tisíce obrobených teras (poios). Do moře se dramaticky svažují skalnaté útesy sem tam protkávané písčitými plážemi. Tamní vavřínové lesy jsou věčně zelené. Není divu, že ostrov před pár lety zapsali na seznam Světového dědictví UNESCO.
Velikonoční poznávání Madeiry
8denní poznávací zájezd s bohatým programem vás provede krásami portugalského ostrova.
Čím více se člověk toulá Madeirou, tím více musí vzdávat úctu pracovitosti předků nynějších obyvatel. Kolik jen kamene a země bylo třeba navláčit, aby vznikly tisíce teras na prudce se svažujících svazích pohoří ostrova stoupajících až do výšky téměř dvou tisíc metrů.
Pravda, historie prozrazuje, že tyto těžké práce dělali černí otroci. Dnes jsou na terasách krásné domy obklopené zahradami, ale hlavně políčka, sady a vinohrady s úrodnou černou zemí. Daří se tam všem druhům zeleniny, ale třeba i tropickým banánovníkům. O vinohradech, kde se rodí hrozny na slavné madeirské víno, ani nemluvě.
Madeirská metropole
Hlavní město Funchal bylo prvním městem v Atlantiku vybudovaným mimo starý kontinent. Jeho název je prý odvozen od slova funcho, což znamená ve staré portugalštině fenykl. Jeho velkými keři byl totiž v době osidlování porostlý celý ostrov. Má něco přes 250 tisíc obyvatel.
Je to kosmopolitní město s živými pěšími zónami a ulicemi vyloženými bílou portugalskou dlažbou s černým ornamentálním dekorem. Typickou madeirskou architekturu představují bílé domy s černými kazetami kolem oken a černými okenicemi.
Zahrady plné vůní
Většina z milionu turistů, kteří ročně navštíví Madeiru, tam však přichází zejména kvůli tomu, že je ostrov takříkajíc plovoucí zahradou. Odstínů zelené by se člověk nedopočítal ao barvách květů ani nemluvě. Orchideje, střelice, magnólie, azalky, protey… A to po celý rok.
Na prohlídku dvou z nejvyhlášenějších zahrad – botanické a Monte Palace lze jít z funchalského přístavu lanovkou. Tu druhou zahradu si kdysi zamiloval císař Karel I., poslední panovník habsburské říše, který se tam uchýlil po vyhnání z Rakouska. Za návštěvu stojí také mnohé jiné zahrady. Například v Roseiral da Quinte do Arco na severozápadním pobřeží ostrova najdete jednu z největších sbírek růží na světě.
A pak je zde ještě vavřínový prales Laurissilva, který je zapsán i na seznamu přírodního dědictví UNESCO. V něm si můžete přivonět ik madeirské orchideji a obdivovat různé vavříny, kapradiny, mechy či lišejníky. A pokud budete mít štěstí, uslyšíte i jeho typického obyvatele, endemického holuba trokaza.
Slavné víno
Madeirské víno je unikátní. Na jeho kvalitě a chuti má zásluhu půda a geologické podloží, klima madeirských ostrovů, unikátní odrůdy i postup při výrobě. Klíčovou roli hraje fortifikace (posilování vína pomocí brandy) a zrací proces při vysoké teplotě až kolem 40 stupňů Celsia.
Na tento postup přišli náhodně námořníci, kteří si víno vozili na lodích pro vlastní spotřebu. Při návratu domů zjistili, že to, které zvýšilo, se během plavby několikrát přehřálo. A po následném zchlazení se ukázalo, že má výjimečnou chuť.
Za 500 let, co se vyrábí tento „nektar bohů“, se rozvinula produkce zejména čtyř druhů – Malvasia (sladké červené), Boal (polosladké), Veldelho (polosuché) a Sercial (suché).
