Karlos Vémola odpovídal na otázky moderátorky Denisy Gudelj
Celý rozhovor najdete také na Youtube kanálu Forbescasino.cz
Přímý odkaz na video zde.
Karlosi, já tě vítám u exkluzivního rozhovoru pro Forbescasino.cz
Děkuji za pozvání.
Začneme zlehka. Jak sis užil léto?
Já si nestihnul všimnout, že už je pryč. Takže jsem si ho asi docela užil. Po třiceti letech jsem měl první měsíc volna. Napřed jsem nevěděl, jak s ním naložit. Měsíc netrénovat. Nic nedělat. Pak to uteklo rychle.
Takže rekonvalescence už je za tebou?
Já jsem vyměnil součástky a jedu dál…
… Jsi Terminátor…
… Přesně tak! Rekonvalescence za mnou ještě úplně není, ale já všechno dělám za běhu. Nezastavujeme! Máme Zpoždění! Takže vždycky přibrzdíme a jedeme dál.
Karlosi, ta jsi známý tím, že máš doma takovou, dá se říct mini ZOO. Máš tam opravdu hodně zvířat a ne ledajakých. Mě by zajímalo, kolik jich doma vůbec máš?
Tak to vůbec nevím, kdybych to jednou spočítal.
Ono se to hlavně pořád rozrůstá.
Rozrůstá. Já říkám, že jich je málo. Žena mi zvířata zakazuje. Já jí říkám, že když nebudou zvířata musí bejt děti. Uvidíme, kam až se to rozroste. Mam toho hodně. Já zvířata miluju a věřim, že zvíře je zrcadlo člověka. Na rozdíl od člověka, od zvířete dostanete přesně to, co mu dáte. To co mu dáte, dostanete zpátky, u lidí tohle úplně neplatí.
Dokázal bys jmenovat tvoje nejoblíbenější zvíře, co máš doma?
Nedokázal. Z toho jednoho důvodu. Ty to ještě nemůžeš vědět, ty ještě děti nemáš. Já mám čtyři a je to jako by se mě někdo zeptal, jaký je tvoje nejoblíbenější dítě. A na to se nedá odpovědět. Každý má něco. Taková moje holčička je ta moje dvěstěkilová lvice, to je samozřejmě moje srdeční záležitost, ale teďka do toho mám princeznu no je taky miláček. A když jdu krmit svýho čtyřistakilovýho krokodýla, tak to je taky zas úplně o něčem jiným. Beastie boy to je taky takový první člen rodiny. Každý zvíře má něco do sebe a každý zvíře mám, protože si ho pořizuju s velkým nadšením. Takže nemůžu říct, že některý je nejoblíbenější. Třeba asi domácí mazlíček není ryba, ale já mám takový unikátní světový kousky, že ten kdo rozumí rybám, tak by mi to třeba ani nevěřil. Já když jsem volal panu Vágnerovi, našemu nejlepšímu českýmu rybáři, a řikal jsem mu něco o rybách, tak říká: “To je blbost! To není možný!” Říkám: “Já se nebavím o nějakým případě. Já to mám doma v obýváku.” Tak jsem mu posílal nějaký videa. Takže já ty zvířata fakt miluju a že bych jako vyzvednul jedno před druhým, tak to ne. Spíš ty, který mi chyběj bych mohl vyzvedávat. A těch je hodně. Ještě nemám toho svýho vysněnýho slona, nemám svýho velblouda.
Ty máš v plánu slona, velblouda?
No jasně. Jasně. Nemám svýho velblouda, Kamila, na kterým budu jezdit.
A máš tam pro ně vůbec prostor, někde?
Právě že nemám. A to je, že žádnej sen není dostatečně velkej. Dream Big. A já, abych si mohl pořídit slona, tak potřebuju větší dům a větší pozemek. Takže já budu mít radost, že mám slona. Moje žena bude mít radost, že máme větší dům a větší zahradu. A když má tvoje žena radost, tak všichni jsou spokojený. Protože, když je žena nespokojená, tak je velkej problém. Takže budu ještě muset pár lidí zmlátit, než si pořídím ten pozemek a toho slona, no.
Karlosi, ty jsi mluvil o rybách. Chováš některou z rybiček, kterou bys sis sám ulovil?
Já to tak mám. A to je ta konverzace, co jsem měl s panem Vágnerem. Já jsem ulovil dvoumetrovýho bílýho sumce na Slapech, albína. Tak jsem ho hodil do akvárka. Jenže já v tom akvárku mám tropickou vodu, amazonskou. A mám tam rejnoky, mám tam arapaimy, mám tam bíložravý piraně, mám tam prostě ryby z celýho světa.
A jak se snesou?
Právě, že by se neměly snést. Ale oni se u mě mají dobře a oni se snesou. To je právo silnějšího, přece jenom ten sumec má dva metry a nikdo mě to jsko nevěří. Lidi musí ke mě přijít a musí se podívat. Já si myslím, že jsem takovej světovej unikát, tak by se to nemělo dělat, ale já mám namíchanou tropickou Amazonii s českejma rybama. A to je blázinec. Mě se to povedlo. A já každej rok chodím a pouštím kapra do Vltavy. A lidi mě furt říkají a píšou ty idioti, že ho zabíjím. Jako Má větší šanci ten Kapr přežít na pánvi, nebo ve Vltavě. Já si myslím, že ve Vltavě má O 99 % víc a oni mě furt tvrdili že nepřežije. Tak já jsem ty kapry koupil dva na loňský Vánoce. Jednoho jsem pustil do Vltavy, s dětma, jako každej rok. A jednoho jsem dal do toho akvárka, mezi ty piraně mezi ty rejnoky, mezi ty sumce, mezi ty arapaimy. A on tam žil! Úplně v pohodě, on tam žil, byl vypasenej, tlustej. Já říkám, když přežije u mě v tomhle akvárku, tak přežije všude i v té Vltavě. Je to jenom o tom těm rybám rozumět, buď jí zchladit, nebo ji ohřát. Tam jsou ty teplotní šoky. Ale to, že by ryba nepřežila ve Vltavě, to je blbost.
Karlosi, ti jsi zmiňoval dvousetkilovou lvice. Přece jenom je to nebezpečná šelma. Můžeš jí stoprocentně důvěřovat. Je to o tom správném chování ke zvířeti, nebo je to i o štěstí?
Hele, já mám za ženu Slovenku, to je taky velice nebezpečná šelma. To je jako bys ses mě zeptala na tu samou otázku. Můžeš jí důvěřovat. Je to o tom chování, k tomu zvířeti a k té ženě. Já tvrdím jednu věc. Statisticky v Československu víc mužů zemřelo rukou své manželky, než by je zabila jejich lvice. Dobře, není tolik lvic jako je manželek, ale stejně statisticky mám mnohem větší pravděpodobnost, že mě zabije moje žena než moje lvice. Samozřejmě, že ta šance je tam veliká. Je to obrovskej predátor, ale zároveň je to obrovskej miláček. To je to, co mě na tom baví. To je zase to, já jsem takovej trošku blázen. Každej řikal, když si pořídíš šelmu, pořiď si napřed servala, nebo pumu a choď k většímu. Ne! Já jsem skočil do toho, stejně jako s motorkou. Já jsem si koupil tu nejsilnější motorku, která existuje. A učím se s velkým respektem,…
…Ty máš rád hazard, ne?…
…a i s tou lvicí se učím s velkým respektem, protože nic nedokážu přečíst v knížkách než to co vás naučí jak s tou lvicí pracujete. A zvládnul jsem to. Mě hrozně baví ten adrenalin, protože s kotětem si hraje každej, ale ke dvěstěkilovýmu lvovi nejde každej. A lidi mi řikali: “No jo, to máš tak do třičtvrtě roku a pak už k ní nepůjdeš. No jo, to máš tak do roka a pak už k ní nepůjdeš. No jo, to máš tak do dvou let, pak dospěje a pak už k ní nepůjdeš”. A ona už bude mít tři a furt k ní chodim a furt je to moje holčička. A pak říkají: “Ale až budeš mít dvě, tak oni se proti tobě spojej.” A už mám dvě a pořád k nim chodím, takže to co mi lidi říkají, jako že nemůžu, nebo že nezvládnu, tak já se s tím snažím dál pracovat.
Boříte spolu mýty.
Přesně tak. A mám velkou radost, když ke mě přijde veterinář, protože na vodítku s Elsou k k veterináři. On jezdí k nám. A když mi říká: “Pane Vémola, jako nechci vás urazit, ale na to že jste úplný amatér, tak ta lvice není ani tlustá, ani hubená. Je krásná, není potrhaná od ostatních lvů. Má se tady skvěle a to klobouk dolů.” A to je to moje největší zadostiučinění, že ten amatér se dokázal vyšvihnout každodenní prací s tím lvem k tomu, kde zrovna je. Podle mě, to je šťastnej, spokojenej lev. Nic jí nechybí, ale je to o tom čase. Protože to je to co mě lidi nejvíc říkaj: “Vás to musí stát hodně peněz”. Mě to nestojí hodně peněz. Ona mě nestojí nic. Ona mě stojí čas a čas jsou peníze, protože já k ní musím každej den. Každej den, aby zůstala takhle kontaktní. Já jí musím každej den nakrmit. Mě to drží na špičkách, abych nebyl línej. Já můžu přijít domu a neuklidit si věci z gymu, to uklidím třeba zejtra. Ale nenakrm si jeden den lva, druhej den přijdeš a on tě sežere. Takže já musím furt s nima pracovat. A pracuju s nima rád. Mě to uklidňuje a je to každodenní adrenalin. Jít tam, nevědět jakou bude mít náladu, vyjede po mě, nevyjede po mě, skočí na mě, bude si chtít hrát. Přece jenom to má dvě stě kilo, když to po tobě skočí…
To není sranda.
No, není.
Takže se zvířátkama to může být trošičku o štěstí. A když se podíváme na zápasy. J to podle tebe taky o štěstí, nebo jenom o tý tvrdý dřině.
Celej život je o štěstí. Tam se může stát cokoliv, ale štěstí přeje připraveným. Nejlepší je, když jste na všechno připravenej. A já jsem se narodil připravenej. Snažím se být neustále připravenej. Nesnažím se pracovat jenom s tím štěstím. Ono to štěstí taky někdy dojde. A potom je potřeba mít nadřený, natrénovaný ty věci, který potřebuješ znát.
Myslíš si, že ty v životě, obecně máš to štěstí?
Hele, já jsem neuvěřitelně šťastnej člověk. Já bych tady mohl sedět od rána do večera a vykládat, kolik já mám štěstí. Že mám zdravý děti, že mám skvělou ženu, že se živím tím co mě baví, že jsem se díky svýmu sportu dostal na neuvěřitelný místa po celým světě, po celý republice na který bych se bez toho svýho sportu nedostal, nebo nemyslel bych si, že já jako zápasník ze Sokola Olomouc budu na hradě pozvanej prezidentem republiky, prostě každoročně v říjnu. A tak dále, a tak dále. Já jsem velice šťastnej člověk a doufám, že to štěstí bude dlouho trvat.
Dokázal bys mi říct největší životní výhru a největší životní prohru?
Hele, takhle zpatra to asi úplně nedám. Největší životní výhra jsou moje děti. To je bezpochyby. To, že jsou zdravý, to jaký jsou. To jak šerednej chlap může mít tak krásný děti. Mám štěstí i na ženský, mám skvělý dcery, mám skvělou mámu a mám skvělou partnerku.
Takže to je životní výhra.
To jsou velký životní výhry. Já svojí ženě říkám pořád, že je moje výhra v loterii. Sice jen dvě čísla z šesti, ale je. A největší životní prohra. To je vždycky ta poslední, která tě zamrzí nejvíc. Snažím se je tak nějak v životě přecházet, nepřipouštět si je a jedeme dál. Za každou prohrou je deset dalších výher, takže ty si nějak nepřipouštím.
Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost. Hrát mohou pouze osoby starší 18 let.
